Výlet do Švýcarska – Apenzell 2012
Je 5:00 ráno, pátek 7. září. Do vyhřátého auta nasedá Jirka Schovánek a odpovídá nevím na otázku, kde je Karel Nejedlo. Řidič Ladislav Šolc startuje a vyráží k bytovce, cestou nasedá Karel. Po chvilce přemlouvání se připoutá (je zvyklý ze své druhé práce, kde se to ve službě nemusí). Většina z vás pravidelných čtenářů ví, že se u nás, ve Všejanech, již podruhé konalo mistrovství ČR v přetahování lanem. Jelikož chceme tyto aktivity stále rozvíjet, rozhodli jsme se poučit ve světě. Vyrážíme proto na poznávací výlet do Švýcarska. Jedeme na mistroství světa v přetahování lanem 2012.
Cesta ubíhá v pohodové atmosféře, podle plánu budeme mít 670km za 6,5 hodiny za sebou. Cestou přes Německo, kde nejsou rychlostní limity, dojde k zajímavému jevu. Oba pasažéři ztichnou a mlčky pozorují řidiče. Byl to zájem, překvapení, možná trochu strach a za chvíli jsme na německorakouských hranicích a zakupujeme dvě dálniční známky. Ta švýcarská je za 33EUR a to ještě nevíme, že po dálnici pojedeme jen asi 9 kilometrů.
Kolem oběda jsme na místě. Apenzell je podhorská vesnice v údolí. Místo konání mistrovství světa v přetahování lanem 2012. Počasí nádherné, sluníčko a výhledy také. Tak jsme se hned po ubytování v horském penzionu vydali do centra akce. Od hotelu jsme jeli místní veřejnou dopravou. Jmenuje se Publicar a jde o jakousi kombinaci autobusu a taxíku. Standardní cena je 5 švýcarských franků, to je přibližně 100 korun na osobu. Obecně je ve Švýcarsku dost draho. Pro představu uvádím, že autobus, pivo i bílá klobása stojí stejně – 5 franků.
Konání akce je velkolepé. Tribuny pro 3000 diváků, velké video obrazovky, stany pro soutěžící týmy, zázemí pro pořadatele a stánky s občerstvením. V pátek se konaly menší závody dětí, semifinále a juniorské mistrovství. Karel vše bedlivě pozoroval, Jirka fotil a já natáčel. Role jsme si průběžně měnili a čerpali inspiraci pro naše Všejanské mistrovství ČR 2013. Co nás na první pohled zaujalo, to byly boty závodníků. Mezinárodní pravidla jsou v tomto poměrně přísná, ale tady to bylo spíš velmi volně vyloženo. Někteří závodníci měli na nohách obyčejné lyžáky – přeskáče, jiní zase boty domácí výroby a tak podobně.
Večer se konal průvod městem. Za hraní místní dechovky nesly jednotlivé státy své zástavy na večerní oficiální zahájení sobotního finále. Škoda, že mezi nimi nebyla naše vlajka. Snad se to v budoucnosti podaří. Letos byly hlavní překážky dvě. Jednak jsou naši závodníci příliš svalnatí a tak se nevešli do váhového limitu 700kg (8 našich borců atakovalo hranici 900kg….) a také nebyly dostatečné finance. Atmosféra večera byla pěkná a po několika místních lahvových pivech (skutečně se všude pije výhradně lahvové) jsme odjeli Publicarem do našeho penzionu.
A je tu sobota. Ráno jsme s Karlem neodolali a šli běhat. Je znát, že policista a starosta v jedné osobě není obvyklá kombinace a jen tak něco ho nedokáže překvapit. Kopcovitý terén byl náročný, ale odměnou nám byl výhled na údolí Apenzellu. Když jsme přiběhli, vzbudili Jirku a nasnídali se, vyrazili jsme na finále. Vrcholem celé akce je soutěž mužských týmů ve váhovém limitu do 700kg. Nastoupilo 16 družstev a začalo se. Po chvíli se zaplnily tributy a za fandění dvou a půl tisíce diváků jsme pozorovali finální mače. Karel natáčel, Jirka fotil a já jsem si představoval, jak to bude jednou vypadat ve Všejanech při podobném mistrovství. Vítězný tým byl z Irska. Jejich taktika a sehranost byla výstavní, můžeme z ní čerpat při tréninku všejanských borců. Potom už jen nákup sýrů v místním marketu, bílá klobása, chvíle strachu a napětí v Německu a večer jsme byli zpět v našich Všejanech.
V závěru bych chtěl poděkovat Jirkovi i Karlovi za to, že investovali svůj čas a nemalé peníze ze soukromého rozpočtu do tohoto výletu. Jsem přesvědčený, že se nám získané zkušenosti a poznatky budou chodit při pořádání dalších mistrovství ve Všejanech. Naše obec je výjimečná tím, že v ní žijí výjimeční lidé. Děkuji také všem za budoucí podporu Všejanského Lana 2013.
Ladislav Šolc
